Archiv Hradeckých zajímavostí

Jedna z prvních královéhradeckých zastupitelek

Libuše Baudyšová (rozená Zadinová) patřila mezi první ženy, které se po roce 1918 v Hradci Králové politicky angažovaly. Pomáhala tu ustanovit nový Červený kříž. Často psala články do regionálního tisku a snažila se ženy povzbuzovat k politické činnosti. Zajímavostí je, že v roce 1919 byla na volební kandidátce jedničkou, dokonce předstihla starostu Františka Ulricha. Dvakrát byla zvolena do městské rady, kde měla na starost referát sociální, chudinské péče a veškerého dívčího školství. Libuše Baudyšová byla také spisovatelkou a překladatelkou, v roce 1916 vydala v Hradci Králové pod pseudonymem Olga Maryšková svou první knihu Život ženy.

Literatura:

LANDSMANNOVÁ, Petra. Komunální političky okresu Hradec králové v letech 1918-1938. Hradec Králové, 2011. Diplomová práce. Univerzita Hradec Králové, Filozofická fakulta, Historický ústav. Vedoucí práce Dana Musilová.

Zdroj obrázku: http://antikvariatustromu.cz/kniha/baudysova-libuse-slecna-olga-roman-1928

Královny Elišky

Také se Vám pletou dvě „hradecké“ královny Elišky? Ta první, Eliška (počeštěná varianta jména Alžběta) Rejčka, byla druhou manželkou Václava II. a poté Rudolfa I. Habsburského. Narodila se v Polsku, její původní jméno bylo Richenza. Při korunovaci českou královnou přijala jméno Alžběta (Eliška), dál se ale používala zkomolenina jejího jména – Rejčka. Po smrti svého druhého manžela si za své vdovské sídlo zvolila Hradec, který po ní získal přívlastek Králové. Nechala tu postavit chrám sv. Ducha.

Eliška (Alžběta) Pomořanská byla čtvrtou manželkou Karla IV. a dcerou pomořanského a štětínského vévody. Zbytek života po smrti svého manžela prožila ve svých věnných městech a zemřela v Hradci Králové. Město se za jejího pobytu zadlužilo a královna tu nebyla příliš oblíbená. Ve sbírkách Muzea východních Čech se nachází pás, který byl dlouhou dobu připisován Elišce Pomořanské. Nedávno bylo toto tvrzení vyvráceno, zjistilo se, že pás byl vyroben v pozdější době.

Literatura:
KRSKOVÁ, Dagmar. Královny a jejich věnná města. Vyd. 1. Dvůr Králové nad Labem: Město Dvůr Králové nad Labem, 2001. 215 s.
STLOUKAL, Karel. Eliška Rejčka hradecká královna. Hradec Králové: Městské historické museum, 1942. 27 s.
Encyklopedie města Hradce Králové. Díl 1, A-M.  1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2011. 358 s. ISBN 978-80-86472-52-2.

Zdroj obrázku: http://www.muzeumhk.cz/umelecky-prumysl.html

Ignát Herrmann a Hradec Králové

Spisovatel Ignát Herrmann byl vnukem hradeckého tiskaře a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila. Herrmann v Hradci prožil své dětství. Ve 14 letech odešel do Prahy, kde se vyučil kupcem. Do Hradce se často a rád vracel. Po jeho smrti rodina věnovala městu zařízení jeho pracovny. Herrmannova literární tvorba obsahuje spoustu hradeckých motivů. Hlavní postava jeho realistického románu U snědeného krámu měla předlohu v osudech hradeckého neúspěšného obchodníka Martina Žemly, který měl koloniál v čp. 129 na nároží Velkého a Malého náměstí.

Literatura:
Encyklopedie města Hradce Králové. Díl 1, A-M.  1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2011. 358 s. ISBN 978-80-86472-52-2.
BENÝŠKOVÁ, Jarmila a František VÍCH. Literární Hradec Králové. Vyd. 1. Hradec Králové: Okresní knihovna, 1994, s. 48-49.

Zdroj obrázku: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ign%C3%A1t_Herrmann

Palmová zahrada

Zní to poněkud exoticky, ale Hradec Králové míval svou palmovou zahradu. Našli byste ji v přístavbě bývalého Grandhotelu Urban na třídě ČSA. Autorem návrhu nebyl nikdo jiný než Jan Kotěra. Hoteliér Jaroslav Urban dal v nově vybudované části zřídit velkou dvoranu s proskleným stropem. Pořádaly se v ní plesy a fungovalo tu také kino, které mělo kapacitu až 1000 návštěvníků. Na zimu se sem svážely vzrostlé palmy z Jiráskových sadů a tak získal sál své pojmenování.

Literatura:
Encyklopedie města Hradce Králové. Díl 1, A-M.  1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2011. 358 s. ISBN 978-80-86472-52-2.
MALINA, Jiří. Královéhradecké obrázky. Díl 2. Hradec Králové: J. Hrůza, 2006. s. 62-64.

Zdroj obrázku: ZIKMUND, Jiří, Jaroslava POSPÍŠILOVÁ a Zdena LENDEROVÁ. Fotoalbum města Hradce Králové: 1918-1945. 1. vyd. Hradec Králové: Garamon, 2002, s. 97. ISBN 80-86472-12-4.

Píšící legionář Rudolf Medek

Generál Rudolf Medek se narodil v Hradci Králové, kde také vystudoval učitelský ústav. Před 1. světovou válkou působil jako učitel na Královéhradecku. Během války přeběhl do zajetí k Rusům a stal se legionářem. Po válce byl ředitelem Památníku osvobození v Praze. 
První básně napsal již v dětském věku, během svých studií se stal členem hradeckého studentského spolku Mansarda, který také ovlivnil jeho předválečnou tvorbu. Po válce začal psát válečnou prózu s legionářskou tematikou. Své vzpomínky na dětství a mládí v Hradci Králové zachytil v básních Melancholické město a Městu.

Literatura: 
LANDSMANNOVÁ, Petra. Hradecký stříbrný vítr. Vyd. 1. Hradec Králové: Knihovna města Hradce Králové ve spolupráci s Vydavatelstvím Jaroslav Hrůza, 2008, s. 44-49.

BENÝŠKOVÁ, Jarmila a František VÍCH. Literární Hradec Králové. Vyd. 1. Hradec Králové: Okresní knihovna, 1994, s. 102-103.

Zdroj obrázku: http://www.vhu.cz/zakladni-informace-o-vhu-praha/historie-vhu-praha/

Kabaretiér Jiří Červený

Málokdo ví, že zakladatel slavného kabaretu Červená sedma pocházel ze staré hradecké měšťanské rodiny. Jeho dědeček byl majitelem hradecké továrny na hudební nástroje. Jiří Červený již během svých studií na gymnáziu v Hradci Králové publikoval své první literární příspěvky ve studentských časopisech. Stal se zakladatelem recesistického studentského spolku Mrtvolna, který byl později sloučen s jiným studentským spolkem Mansarda. Díky Červenému a jeho bratrovi se v Mansardě začalo hrát divadlo. Do atmosféry královéhradeckých studentských let se můžete přenést při čtení jeho memoárů Paměti Mansardy. Dcerou Jiřího Červeného je známá česká operní pěvkyně a herečka Soňa Červená.

Literatura: 
LANDSMANNOVÁ, Petra. Hradecký stříbrný vítr. Vyd. 1. Hradec Králové: Knihovna města Hradce Králové ve spolupráci s Vydavatelstvím Jaroslav Hrůza, 2008, s. 35-40.

BENÝŠKOVÁ, Jarmila a František VÍCH. Literární Hradec Králové. Vyd. 1. Hradec Králové: Okresní knihovna, 1994, s. 22.

Zdroj obrázku: LANDSMANNOVÁ, Petra. Hradecký stříbrný vítr. Vyd. 1. Hradec Králové: Knihovna města Hradce Králové ve spolupráci s Vydavatelstvím Jaroslav Hrůza, 2008, s. 37.

Kropáčka

Každý Hradečák už určitě někdy slyšel slovo „Kropáčka“. Víte ale co to bylo? Kropáčka byla původně dřevěná vodní věž postavená roku 1509. Našli byste ji mezi hostincem U zlatého beránka a kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Svoje jméno dostala po měšťanu Kropáčovi, jehož dům stál poblíž. Voda na věž byla vedena z Rormajstrovského mlýna na Labi. Přízemí sloužilo jako vězení. V 19. století tu byl polepšovací ústav pro lehkovážné ženské. Na počátku 20. století sloužila jako městské skladiště. Roku 1906 byla, i přes námitky odborníků, zbourána. 

Literatura:
MALINA, Jiří. Královéhradecké obrázky. Díl 2. Hradec Králové: J. Hrůza, 2006. s. 71-73.
MALINA, Jiří. Královéhradecké obrázky. Díl 1. Hradec Králové: J. Hrůza, 2005. s. 50-51.
Zdroj obrázku: http://www.vodarenskeveze.cz/Hradec_Kralove_01/Hradec_Kralove_01.html

Hostinec Na Špici

Na Pražském Předměstí, nedaleko hlavního nádraží, stával proslulý zájezdní hostinec Na Špici. Formané se tu rádi zastavili, poobědvali a nabrali sílu na další cesty. Před dřevěnou budovou hostince stával válcový pískovcový sloup „pyrám“ s ukazateli směrů a vzdáleností do Prahy, Nového Bydžova a do Hořic. V červenci roku 1912 zde vypukl požár a celá budova lehla popelem. Nový hostinec už tu nevyrostl, náměstí s parkem bylo upraveno, prostranství začalo sloužit jako tržiště a byl tu postaven kostel Božského srdce Páně.

Literatura:
MALINA, Jiří. Zaniklý hostinec Na Špici skrýval archeologické nálezy. Hradecký deník. 2008, roč. 7, č. 301, s. 3.

ČERNÝ, Martin. Archeologové našli základy hostince, kostel zůstává hádankou. Radnice. 2011, č. 26, s. 2.

KUČERA, Tomáš. Kupci šlapali po cestě z kostí. 5+2 dny. 2013, roč. 2, č. 13, s. 3.

Zdroj obrázku: MALINA, Jiří. Zaniklý hostinec Na Špici skrýval archeologické nálezy. Hradecký deník. 2008, roč. 7, č. 301, s. 3.

Proč se Bílá věž jmenuje bílá?

Také Vás při pohledu na hradeckou dominantu napadne otázka, proč se jí vlastně říká Bílá věž? Renesanční věž byla postavena v 16. století a jako stavební materiál byl použit hořický pískovec, jehož zabarvení jí dalo jméno (nikdy ovšem nebyla čistě bílá). Zub času na její fasádě zapracoval, dříve bývala světlejší. V říjnu roku 2013 se začalo s její rekonstrukcí, která by měla skončit na konci roku 2014. Fasáda věže tak opět získá svou původní barvu.

Literatura:
ŠKALOUD, Vladimír. Bílá věž dostala jméno podle zabarvení hořického pískovce, z něhož je vystavěna. Hradecké noviny. 1997, roč. 6, č. 51, s. 13.

HODASOVÁ, Jitka. Bílá věž nebude bílá, spíš šedá, říká restaurátor. Hradecký deník. 2013, č. 244, s. 1.

Zdroj obrázku: http://www.hradeckralove.org/zivot-ve-meste/na-bilou-vez-o-vikendech-az-do-konce-roku-v-sobotu-3-12-take 

G ve znaku města

O významu písmena G ve znaku města Hradec Králové se dlouho polemizovalo. Existují dvě teorie. První předpokládá, že písmeno je památkou na krále Jiřího z Poděbrad (staročesky Girzi, latinsky Georgius) a druhá, že G znamená název města (staročesky Gradec). Historici se nyní přiklánějí
k druhé variantě. Přispělo k tomu objevení městských erbů vytesaných nad mincovními dílnami ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Tyto dílny byly pojmenovány podle měst, ve kterých byly královské mincovny a nad jednou
z nich je i hradecký znak. Erby pocházejí z doby ještě před vládou Jiřího z Poděbrad.

Literatura:
MALINA, Jiří. Královéhradecké obrázky. 1. díl. 1. vyd. Hradec Králové: J. Hrůza, 2005, s. 24-26. ISBN ISBN 80-903021-2-2.

DOMEČKA, Ludvík. Znak města Hradce Králové. Hradec Králové: Městské historické a průmyslové museum, 1935. 20 s. Pojednání Městského historického a průmyslového musea v Hradci Králové, č. 14.

Zdroj obrázku: DOMEČKA, Ludvík. Znak města Hradce Králové. Hradec Králové: Městské historické a průmyslové museum, 1935. 20 s. Pojednání Městského historického a průmyslového musea v Hradci Králové, č. 14. 

Hodiny na Bílé věži